středa 12. prosince 2012

Obnova pravidelného přispívání

Po více něž půlročním odpočinku se vracím zpět k blogu. Pauza byla způsobena různými osobními důvody, mezi nimiž podstatnou roli hrála jistá variace na syndrom vyhoření: ačkoli se stále nabízejí atraktivní témata, o kterých lze psát, stále více jsem získával pocit, že navzdory námaze vkládané do psaní každého z článků nemohu být spokojený s výsledkem — styl není dostatečně atraktivní, téma není dostatečně nové a zajímavé, spekulace nejsou dostatečně podložené a formátování není dostatečně úhledné. Dostat článek do podoby, kterou bych považoval za přijatelnou, pak zabralo mnoho hodin, které, při zpětném pohledu, nepůsobily dojmem dobře vynaloženého času.

Nikdy jsem neplánoval s blogem definitivně přestat. Původně jsem chtěl mít pauzu jen na dva nebo tři měsíce, ale odhodlání začít znovu psát se hledalo těžko, a tak se k tomu dostávám až teď. Protože bych se chtěl vrátit k pravidelnému psaní (jinak to asi ani nedokážu, nechci-li mít mezi příspěvky půlroční pauzy), potřebuji něco udělat s nepříjemnými doprovodnými pocity popsanými výše. Těžko mohu překročit svůj stín a začít psát kvalitní články s lehkostí, která chybí. Druhá možnost je ustoupit od nároků na kvalitu a záměrně se nesnažit dosáhnout subjektivní dokonalosti, která je stejně chimérou, poněvadž dokonalost v očích autora není dokonalostí v očích čtenáře. Tuto možnost jsem zvolil, a tak chci oproti dřívějšku psát s menším množstvím odkazů (ne, že by jich dříve bývalo bylo mnoho, ale i ve skromném množství představuje každý odkaz značnou námahu, zvlášť, když chci ověřit, že pod ním skutečně najdu to, co si matně pamatuji, že najdu). Chci psát s menším množstvím ověřování, s větší volností ve spekulacích, s menším množstvím přeformulovávání již napsaných formulací a s menším důrazem na přesnost. Pokud to na první pohled nebude poznat, tím lépe, ale je fér čtenáře upozornit na to, že se snáze může stát, že mu budu do očí tvrdit nějakou kravinu. Je to cena za to, abych, jak doufám, v nejbližší budoucnosti byl schopen psát přinejmenším jeden příspěvek týdně.

A mimochodem, Blogspot během mé pasivity dramaticky změnil dvě věci: design a spamový filtr. Změněný design chci ignorovat jak jen to půjde (pokud to půjde — mám trochu problémy se vyznat v pozměněném ovládání). Spamový filtr se asi budu muset pokusit přenastavit. Zatímco dříve mi bez varování mazal zcela smysluplné komentáře, dnes jsem zahlcován desítkami spamů týdně, tkeré se mi přeposílají na soukromý mejl.

5 komentářů:

  1. Som velmi rad, ze sa vraciate k pisaniu! Perfekcionismu je chronicka choroba, ale dufam, ze vas boj snou bude uspesny - v prospech nas citatelov.

    Citat od Yudkowskeho: [...] "perfectionism" refers to something that seems like work, makes people unhappy, and causes software to ship late."

    Tesim sa na buduce prispevky!

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem rád, že jste psaní nepověsil na hřebík, už to tak vypadalo. Myslím, že věc zbytečně řešíte, Vaše příspěvky jsou nadstandardně kvalitní a zajímavé. Já jsem taky perfekcionista, ale blog naštěstí není peer-review časopis. Člověk si na něm může dovolit vystupovat trochu volněji/subjektivněji a nezávazně zkoušet nové nápady, a to je na něm to pěkné.
    Tak ať se psaní daří!

    OdpovědětVymazat
  3. Mně se taky ulevilo, že se koroptev nedokoroptala. Těším se na další, volnější příspěvky.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky všem.

    @Tomáš Marvan: já si samozřejmě uvědomuji, že blog není peer-reviewed. Jde o subjektivní pocit, kterého se člověk špatně zbavuje. Je to taky otázka ješitnosti, nemám rád, když mi někdo dokáže, že jsem napsal pitomost.

    OdpovědětVymazat
  5. Vítám zpět. Už jsem se bál, že vás v Rusku zahlušil nějaký mafián :-)

    OdpovědětVymazat