sobota 17. března 2012

Dialogo sopra i due massimi sistemi del diritto d'autore II


[pokračování z minula]


Dějství třetí

Autor: „Myslím, že tyto zásady posuzování mohu akceptovat. I tak mi ale vychází, že ochrana autorských práv je prospěšná věc. Uvažte: když nebudou autorská díla právně chráněna proti kopírování, prakticky každý si je může pořídit, aniž by z toho autor cokoli měl. Kdo pak taková díla bude tvořit, když tvorba nepřináší nárok na odměnu? Bez ochrany autorských práv nebudeme mít hudbu, filmy, software, knihy, nové technologie; zkrachují kina, do kterých nebude nikdo chodit, když s bude moct na film podívat doma...“

Anonym: „Koho zajímá, že zkrachují kina, když se bude moct dívat na všechny filmy doma?“

Autor: „Na kinech argument nestojí.“

Anonym: „Dobře. Říkáš, že bez autorských práv bychom neměli spoustu věcí, které dnes máme. Domnívám se, že je to mylný názor. Třeba ta hudba. Ačkoli tvrdíš, že bez vidiny autorských výsluh by skladatelé neskládali, přesto po většinu historie skladatelé skládali i bez autorských odměn za reprodukci jejich díla.“

Autor: „To není zcela pravda, i dříve skladatelé dostávali tantiémy.“

Anonym: „Nebyly ovšem zákony, které by to vynucovaly, a kdokoli mohl skladby reprodukovat bezplatně, když chtěl. Totéž knihy. Knihy nevznikly s objevem autorských práv.“

Autor: „To ovšem byly doby, kdy fyzická reprodukce knih či notových zápisů byla pracná a relativně drahá. Autor se uživil díky podílu na zisku vydavatele. Dnes by to nešlo: první člověk, který by si knihu koupil, by ji dal na internet, a ostatní by si ji už stáhli zadarmo.“

Anonym: „Možná by autoři psali i zadarmo, aby dosáhli slávy. Potřebujeme skutečně profesionální spisovatele? Spisovatelství je možné mít jako koníčka. Tvůrce tohoto textu za něj koneckonců také neuvidí ani korunu.“

Autor: „Pokud je někdo dobrý v psaní, vyplatí se, aby to dělal na plný úvazek. Jeden profesionální spisovatel pracující na sto procent je lepší než deset amatérů věnujících psaní deset procent času, protože profesionál získá víc zkušeností a praxe. Tvůrce tohoto textu nedosahuje kvalit profesionálních spisovatelů.“

Anonym: „Nejsem si jist, zda můžu souhlasit. Nedovoluji si soudit přímo otázku kvality spisovatelů a jejich textů, ale vím, jak to chodí u softwaru. Existuje velké množství svobodného softwaru, který je kvalitativně plně srovnatelný s autorsky chráněným softwarem. Píší ho dobrovolníci bez nároku na finanční odměnu. Kdyby platil tvůj předpoklad, nebylo by to možné.“

Autor: „Možná, že svobodný software vytvářejí ve svém volném čase programátoři, které živí tvorba placeného softwaru. Kdyby nebylo právní ochrany autorství, neměli by se čím živit, nezískali by zkušenosti v programování, a nebyl by ani svobodný software.“

Anonym: „To je ovšem divoká spekulace. Stejně tak bych zase já mohl říct, že copyright brání člověku ve zdokonalování programů vytvořených jinými, v důsledku čehož jednu a touž věc lidé zbytečně programují znovu a znovu. Autorské právo tak pokrok a dostupnost softwaru dusí, nikoli podporuje.“

Autor: „To nijak nevyvrací tezi, že bez autorského práva by softwarový průmysl zahynul na úbytě.“

Anonym: „Nepotřebujeme nenasytný průmysl, když máme schopné dobrovolníky.“

Analytik: „A nezapomínáte oba, že autorské právo není jediný způsob, jak zajistit programátorům příjem?“

Autor: „Jistě, zaplatí jim ten, kdo si program koupí jako první. To nestačí, nemají-li programy být extrémně drahé, aby prodej jedné kopie zaplatil jejich vývoj. A nikdo si nekoupí Excel za pět milionů.“

Analytik: „Spousta programů vzniká na míru pro jednoho spotřebitele. Softwarový byznys nejsou jen programy pro široké spektrum uživatelů, které se dají koupit v obchodě, ale i specializované aplikace tvořené na zakázku. Přinejmenším jejich tvůrci jsou na autorských právech zcela nezávislí. A jsou zde i další zdroje financování.“

Autor: „Jaké?“

Analytik: „Například platby za podporu a servis. Nebo příspěvky sponzorů za reklamu obsaženou v distribuovaných programech. Ale absence autorských práv v principu neznamená ani konec licenčních poplatků.“

Autor: „Placených dobrovolně? Jsi zřejmě naivní.“

Analytik: „Rozumně vysokou cenu leckdo zaplatí i dobrovolně, ale mluvím zde o vynucené platbě. I dnes jsou používány techniky schopné nelicencovanému užívání programů zabránit, nebo jej aspoň ztížit. Absence zákonného zakotvení ochrany autorských práv ještě neznamená, že tyto techniky by se nesměly používat. Například, program může ke svému fungování vyžadovat přihlášení k placenému účtu na serveru svého distributora.“

Autor: „A co zabrání hackerům program upravit tak, aby fungoval i bez přihlášení?“

Analytik: „To, co jim z velké části brání dnes. Pokud je protipirátská ochrana dobře udělána, není snadné ji obejít. Může to být nakonec srovnatelně těžké, jako si naprogramovat kopírovanou věc sám. Pak se obcházení protipirátských ochran nevyplatí.“

Autor: „I kdyby to tak bylo, znamená to, že autoři stráví spoustu času programováním protipirátské ochrany a programy budou díky této ochraně větší a pomalejší. To je neefektivní. Je to, jako kdybych říkal, že policie nemusí stíhat lupiče, protože majitelé domů si mohou koupit poplašné zařízení a brokovnici.“

Analytik: „Nezapomeň, že teď rozebíráme tvoji tezi, že softwarový průmysl zanikne, nebude-li autorských práv. Pouze říkám, že se producenti softwaru dokáží takové situaci přizpůsobit.“

Autor: „Nemusíš každé tvrzení hned brát doslova! Jistě, softwarový průmysl by nezanikl se zánikem autorských práv, ovšem stal by se výrazně méně efektivním. Kdyby naopak všichni respektovali autorská práva, byla by na tom společnost jako celek lépe.“

Anonym: „Svobodný software existuje a funguje! Mám na svém počítači Linux a nepoužívám ani jeden placený program. To je empirický fakt; jak mě chcete přesvědčit o opaku spekulacemi o tom, co by bylo, kdyby?“

Autor: „Dobře, podívejme se na to, co funguje dnes. Uznávám, že software může být svobodný. Už jsi ale někdy viděl ,svobodný film‘?“

Anonym: „Ano.“

Autor: „Nemyslím teď pětiminutový film, co natočí skupina diletantů na půjčenou videokameru. Pořádný film. Celovečerní, s komparsem, kostýmy, zvláštními efekty...“

Anonym: „Osobně dávám přednost pětiminutovým amatérským filmům.“

Autor: „Většina lidí ale nikoli, soudě podle návštěvnosti. A velké filmy by bez autorské ochrany nemohly vůbec vzniknout.“

Dějství čtvrté

Anonym: „Dobře, jsem už nakonec unaven spekulacemi, které si stejně nemůžeme přímo ověřit. Řekněme, že bychom se zrušením autorských práv přišli o řadu velkofilmů. Pořád mi to připadá jako příliš slabý důvod pro jejich existenci. Právo vlastnit myšlenky je absurdní!“

Autor: „Absurdní? Co je to za argument?“

Anonym: „Takový argument, že ideje patří všem. Nelze je svazovat vlastnickými právy, ani kdybychom za to dostali tisíc velkofilmů.“

Autor: „A má tahle bolševická myšlenka nějaké zdůvodnění?“

Anonym: „Jistěže má, a není nijak bolševické, nýbrž čistě pragmatické. Všichni vědí, že omezování šíření myšlenek nefunguje. Nemůžete zakázat lidem kopírovat hudbu nebo filmy nebo programy nebo fotografie, které se jim líbí. Když to stát zakáže, málokdo bude zákaz respektovat.“

Autor: „I kdyby zákon nebyl plně vynutitelný, co na tom? Bavíme se o tom, zda autor má právo omezit jiným svobodu nakládání s jeho dílem. To právo buď v abstraktní rovině je žádoucí, nebo není; ochrana práv autora je buď správná, nebo není. Praktická vynutitelnost je důležitá otázka, kterou je ale nutno posuzovat odděleně. I kdyby autorský zákon nebyl vynutitelný, stále představuje morální poselství jednoznačně deklarující hranici přípustného chování.“

Anonym: „Není vhodné posuzovat odděleně věci, které mají neoddělitelné následky, neboť tyto následky musíme porovnat co do jejich přínosnosti a škodlivosti. Existence nevynutitelného a nerespektovaného zákona je vždy problém. Velké množství lidí viditelně porušujících zákon vytváří precedens, že zákon porušovat je normální. Precedens se týká hlavně toho zákona, který je porušován, ale v určité míře se přenáší i na jiné zákony. Stát si nemůže dovolit mít příliš mnoho nerespektovaných zákonů, pokud chce u svých občanů udržet nutnou míru úcty k zákonnosti.“

Autor: „To zní, jako kdyby stát nesměl prosazovat nic, s čím jeho občané nesouhlasí.“

Anonym: „Není to snad princip demokracie?“

Autor: „A přesto demokraticky zvolený parlament autorský zákon schválil.“

Anonym: „Dobře, beru poznámku o demokracii zpět. Problematika fungování demokracie je příliš vzdálená od našeho tématu. Pouze říkám, že od státu není moudré prosazovat normy, se kterými se většina společnosti neztotožňuje.“

Autor: „A když je morálka společnosti zvrácená, to podle tebe nemá stát mít žádnou možnost ji napravit?“

Anonym: „Státní orgány mohou formou zákonů prosazovat existující uznávané morální normy, ale nevidím důvod, proč by měly vytvářet nové.“

Analytik: „Nezávisle na tom, není za předpokladu, že zákon nebude respektován, tato otázka irelevantní? Jak chcete ovlivnit morálku vydáním zákona, který nikdo nedodržuje?“

Autor: „Mám pocit, že se tady ta nevynutitelnost přeceňuje. Není nic zásadně nevystopovatelného na ilegálním kopírování dat. Vše je jen otázka rozsáhlé kontroly, prevence, vhodně zvolených metod a dostatečně tvrdých trestů. Pokud vám za to bude hrozit milionová pokuta, nedovolíte si cédéčko zkopírovat, ani když šance na odhalení bude třeba jedna ku tisíci.“

Anonym: „Jistě, dostatečně drakonickými opatřeními se asi dá prosadit cokoli. Chceme ale žít ve státě prolezlém policejním špiclováním, kde justice může člověku zničit život kvůli nelegálnímu cédéčku?“

Autor: „Kdo dodržuje zákon, nemá se čeho bát.“


[pokračování]

13 komentářů:

  1. s ohledem na vynutitelnost práva se mi vybavuje jeden citát, u něhož si nepamatuju autora: "člověk má jen ta práva, která si obhájí."

    jsem zvědav, jestli se v třetí části objeví problém darování a zapůjčení produktu licencovaného na základě autorských práv.

    OdpovědětVymazat
  2. Zaujímavé počítanie (v zmysle čítania, nie počtov), som zvedavý kam sa uberie tretia časť.
    Ale celkom my tam zatiaľ chýba aj pragmatický názor. Ja som si kúpil (aj keď sa dalo stiahnúť) množstvo e-kníh, programov a digitálneho obsahu. Tak je to skôr o výchove, rozumnej cene a pod.
    A ak z pohľadu "starých" hodnôt a princípov: keď si kúpim normálnu knihu, a potom ju niekomu požičiam. Je to krádež? Je to pirátstvo?
    A ešte ďalší prídavok: bohužiaľ autorské právo má tiež druhú - temnú - stránku. Cez zvrátené chápanie autorstva (napr. SW patentov) sa dá brzdiť konkurencia a rozvoj.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale celkom my tam zatiaľ chýba aj pragmatický názor. Ja som si kúpil (aj keď sa dalo stiahnúť) množstvo e-kníh, programov a digitálneho obsahu. Tak je to skôr o výchove, rozumnej cene a pod.

      Tohle asi nechávám stranou; návrhy zde by zřejmě vedly k zavádění cenových stropů apod., nicméně k trochu smysluplné argumentaci (ať už pro jakoukoli pozici) by zde bylo potřeba mít aspoň trochu konkrétní představu o tom, jak cena ovlivňuje míru pirátství.

      A ešte ďalší prídavok: bohužiaľ autorské právo má tiež druhú - temnú - stránku. Cez zvrátené chápanie autorstva (napr. SW patentov) sa dá brzdiť konkurencia a rozvoj.

      K tomuhle směřovala narážka v jedenáctém odstavci třetího dějství, detailněji to také nepitvám.

      A ak z pohľadu "starých" hodnôt a princípov: keď si kúpim normálnu knihu, a potom ju niekomu požičiam. Je to krádež? Je to pirátstvo?

      Asi argumentačně nejzajímavější návrh na doplnění. Uvážím, zda nedodat ještě jeden díl.

      Vymazat
    2. JR:

      Velice zajímavá série příspěvků, pro mne především díky nebývalému interdisciplinárnímu rozhledu autora.
      Rád bych pouze dodal, že půjčení knihy, kterou jste si koupil ((s)právně řečeno: jejíž rozmnoženinu jste si koupil), je v souladu s právem, neboť prvním prodejem daného kusu knihy (tj. rozmnoženiny) došlo k tzv. vyčerpání práv autora k rozmnoženině. V praxi to znamená, že můžete knihu nejen půjčovat, ale také dále prodat, a to samozřejmě bez souhlasu autora...tato právní úprava je standardní nejen v ČR, ale ve většině států kontinentálního právního systému. Platí však pouze pro díla zachycená na hmotném nosiči, tedy v našem případě tištěné knihy, právní režim e-knih je paradoxně odlišný.

      Vymazat
  3. Ad půjčování e-knih: to je fakt velký problém, ani ne tak individuální půjčování, ale principy fungování nakladatelství a veřejné knihovny. Stovky let spolu bez problémů koexistovaly, teď na sebe ale narazily plnou silou - plné uskutečnění jednoho likviduje druhý. Napsal jsem o tom před pár měsíci úvodník do Typografie.

    OdpovědětVymazat
  4. Verejná zbierka v prospech autora

    Anonym: „Nebyly ovšem zákony, které by to vynucovaly, a kdokoli mohl skladby reprodukovat bezplatně, když chtěl. Totéž knihy. Knihy nevznikly s objevem autorských práv.“

    Autor: „To ovšem byly doby, kdy fyzická reprodukce knih či notových zápisů byla pracná a relativně drahá. Autor se uživil díky podílu na zisku vydavatele. Dnes by to nešlo: první člověk, který by si knihu koupil, by ji dal na internet, a ostatní by si ji už stáhli zadarmo.“

    „první člověk, který by si knihu koupil, by ji dal na internet, a ostatní by si ji už stáhli zadarmo“, ale to by sa dalo ľahko obísť. Predstavme si alternatívny svet bez autorských práv, kde autor môže predať svoje dielo len raz - jednorázovo. Autor by tam mohol svoju knihu predať formou nejakej verejnej zbierky: autor by dal na internet krátku ukážku zo svojej knihy, popis knihy, číslo svojho účtu a vyhlásenie, že len čo mu nabehne na účet dostatočná suma, napr. 1 000 000 $, tak svoju knihu volne sprístupní na nete. Autor by urobil tento záväzok pred notárom a po nabehnutí príslušnej peňažnej čiastky na autorov účet by notár autorovu knihu ihneď volne umiestnil na net :)

    Možno by v takomto alternatívnom svete bola produkcia kvalitných kníh (umeleckých diel, softvéru, ...) väčšia, pretože autori by sa museli trochu viac obracať a malo by to pre nich finančný zmysel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímavý nápad, ale co by se dělo s vybranými penězi, kdyby se částka nesešla? Sbírka by nemohla být anonymní, protože pak by nešlo peníze vracet, neanonymní příspěvky naopak lidi moc rádi nedávají.

      Vymazat
    2. Je veľa možností ako by sa to dalo spraviť, napr.:

      (1)Notár by postupne s narastaním sumy uverejňoval alikvotné fragmenty autorovej knihy na nete,
      (2) alebo autor by nemal prístup k peniazom svojej zbierky až do úplného vyzbierania sumy a v prípade nerealizácie do stanoveného termínu by sa peniaze vrátili na účty neanonymných odosielateľov,
      (3) alebo vyzbierané peniaze by už zostali autorovi a čitateľ by vyšiel naprázdno, pričom čitateľ by bol vopred upozornený na toto riziko.

      Vymazat
    3. To by šlo. Případně mě napadá (4) přispěvatelé by stanovili alternativního příjemce peněz (typicky nějakou charitu), kam budou peníze převedeny v případě, že se částka nesejde, nebo (5) autor by stanovil tohoto příjemce. (5) má výhodu, že umožňuje anonymní přispěvatele a snižuje tím náklady na notářskou administrativu, u (4) by musel notář vést evidenci mnoha alternativních příjemců a přeposílat jim potom triviální částky; to je problém i pro (2). Mohlo by se stát, že by transakční náklady byly příliš vysoké.

      Vymazat
    4. Ale keď sa vrátime k pôvodnému problému, t.j. ako spravodlivo honorovať autora v svete bez autorských práv, tak sa mi ako najprijatelnejšia vidí možnosť (1). Ak sa vyzbierajú čitatelia na 10 % autorovej sumy dostanú 10 % knihy, keď vyzbierajú 50 % tak polovicu, keď 100 % budú mať celú knhu :) - postupne ako narastá suma na autorovom účte, tak pribúdajú stránky z autorovej knihy na nete.

      Vymazat
    5. S tím se ovšem pojí různé frustrující okamžiky, jako třeba když bude chybět posledních 10% knihy, a s tím spojené herněteoretické úvahy: Co udělá autor, když se mu sejde jen 90% peněz? Nebude mu líto nechat si 10% knihy v šuplíku? Nebude se bát, že zbytek za něj dopíše někdo jiný (žádná autorská práva = žádná ochrana proti použití textu jiným spisovatelem) a tím zkreslí poselství nebo estetickou hodnotu knihy? Nebude se bát, že posuzování knihy bude negativně ovlivněno tím, že čtenáři budou nuceni na každou další kapitolu dlouho čekat, než se sejdou peníze? Nebo bude autor spekulovat, že netrpěliví čtenáři rychle zašlou peníze, protože už to nemohou vydržet?

      A co čtenáři - nebudou všichni čekat, že peníze zaplatí někdo jiný?

      Stálo by za to to vyzkoušet, realizaci pokusu i při dnešním právním řádu nic v principu nebrání.

      Vymazat
    6. Áno, z hľadiska teórie hier by mohli nastať zaujímavé situácie a autor, alebo čitatelia, by si mohli pri tom užiť rôzne zaujímavé formy frustrácie :)

      „Stálo by za to to vyzkoušet, realizaci pokusu i při dnešním právním řádu nic v principu nebrání.“

      Súhlasím. Myslím, že takéto experimentovanie s rôznymi obchodnými, politickými alebo sociálnymi modelmi by mohlo byť pre spoločnosť veľmi prínosné. Ľudia často repcú, hovoria o úpadku demokracie a kapitalizmu, ale neuvedomujú si, že moderná spoločnosť im umožňuje vyskúšať si rôzne futuristické spoločenské modely bez revolúcie a deštrukcie pôvodného systému. Priamo uprostred kapitalizmu a demokracie by sa dali vyskúšať (v malom rozsahu) rôzne utopizmy a futurizmy a mohlo by to pozitívne nasmerovať, alebo iniciovať spoločenskú evolúciu – experimentálna sociálna evolúcia bez revolúcie :)

      Vymazat
    7. „Co udělá autor, když se mu sejde jen 90% peněz? Nebude mu líto nechat si 10% knihy v šuplíku? Nebude se bát, že zbytek za něj dopíše někdo jiný (žádná autorská práva = žádná ochrana proti použití textu jiným spisovatelem) a tím zkreslí poselství nebo estetickou hodnotu knihy?“

      Vo svete bez autorských práv by autorovi hrozilo toto „dopisovanie“ aj po zverejnení celej jeho knihy. Ktokoľvek by si mohol vziať časť akejkoľvek knihy a fragment doplniť vlastným textom. V takomto svete by sa mohli bez problémov šíriť knižné chiméry.

      Vymazat