Ein paar Bilder aus Karl-Marx-Stadt

Další ze série fotografických reportáží bude z trochu bližších krajů, než posledně. Konkrétně ze saského příhraničí. Jedním z mých cílů bylo vyzkoušet fungování síťové jízdenky SoNe+ nabízené Českými drahami i ve variantě platné v příhraničních oblastech sousedních států, a tak jsem zvolil vlak jako metodu dopravy.

Trasa je vyznačena v mapě (zkopírována pomocí PrintScreen ze serveru mapy.cz, poté upravena; doufám, že tímto neporušuji některé z ustanovení autorského zákona).

Na začátku jsem použil rychlík 606 Ohře v 7:29 z pražského hlavního nádraží. Tento vlak si zařazení do kategorie rychlíků zaslouží pouze pro úsek Praha - Ústí, dál pokračuje stylem lepšího osobáku, v nejlepším případě spěšňáku; to je ilustrováno třeba tím, že na 106 km mezi Prahou hl.n. a Ústím staví pouze jednou (P.-Holešovice), zatímco na 182 km mezi Ústím a Chebem je zastávek čtrnáct. Komfort nic moc, ale vzhledem k tomu, že koženkové sedačky vagónů řady B se objevují občas i ve vlacích EuroCity, není moc důvodů si stěžovat.

Vlak nabral na trase zpoždění asi 25 minut, ale přípoj jsem stihnul, neboť měl také zpoždění. Jednalo se o vlak z Karlových Varů do Cvikova (Zwickau), tvořený jednotkou (či lépe kloubovým vozem) RegioSprinter. Tyto vozy patří německé společnosti Vogtlandbahn, ovšem oficiálním provozovatelem českého úseku trati je Viamont, a.s. Viamont má i svoje vozy, ale řada 810, nikterak překvapivě, do Německa nezajíždí [1].

Spojení ve zmíněném úseku má své administrativní zvláštnosti. Vlak z Varů sice po zastávce v Sokolově bez jakéhokoli otálení či změny směru pokračuje dál směrem ke státní hranici, ale přesto dojde ke změně jeho čísla, takže je to oficiálně jiný vlak. Což vede k tomu, že nádražní hlášení nejdřív ohlásí příjezd vlaku z Varů, což je následováno obligátním "vlak zde jízdu končí", a po zastavení vlaku ohlásí nový vlak směr Zwickau Zentrum. Zmatení cestujících je zákonité. Jistý muž kroutil hlavou dobrých pět minut a neustále opakoval: "Jakto že hlásej, že tady vlak končí, když tady nekončí? To si to nemůžou dát do pořádku?"

Další věc, kterou zmíním, má už povahu absurdity. Týká se tarifu, respektive platnosti jízdenek SoNe+ na této trati. Pro informaci čtenáře případně neznalého detailů uvedu podtypy této jízdenky:

• SoNe+ za 150 Kč platí v sobotu nebo neděli celý den (do půlnoci) ve všech osobních a spěšných vlacích ČD a ve spojích některých soukromých dopravců.
• SoNe+ za 450 Kč platí stejně, ale i v rychlících, expresech, EC, IC a pendolinu (tam je ovšem povinná rezervace, kterou je třeba přikoupit zvlášť).
• SoNe+DB za 250 Kč platí na českém území jako SoNe+ za 150, a navíc v příhraničním úseku v Německu ve vybraných typech vlaků.
• SoNe+DB za 550 Kč je nejúplnější varianta, zahrnující i české rychlíky a expresy. [2]
  

Viamont sice uznává jízdenku SoNe+ ve verzi za 150 či 450, ale z nepochopitelného důvodu neuznává dražší varianty platné i v Německu. U trati, na které většina vlaků zajížjdí do Německa, je to skutečně zvláštní, a i průvodčí, takto zaměstnanec Viamontu, to nazval paradoxem. Paradox je to tím větší, že na německé části trati (Klingenthal - Cvikov) jízdenky SoNe+DB platí.

Ačkoli na hranicích již není pasová kontrola, stále se dá hranice poznat snadno. Na české straně jede vlak plný až do Kraslic, což je hraniční stanice. Tam vystoupí všichni včetně průvodčího a dál zeje vůz prázdnotou, průvodčího práci zastanou pro těch pár cestujících jízdenkové automaty [3]. Zato se jede po kvalitnější trati rychleji. Posledním rozpoznávacím znakem je hlášení zastávek, které na naší straně je dvojjazyčné v pořadí nejdřív česky, potom německy, asi tři zastávky za hranicemi je pořadí opačné a potom už je pouze německy. To české hlášení je namluveno docela sudetsky znějícím ženským hlasem. Akcent je sice jen lehký, nicméně národnost hlasatelky se definitivně prozradí při vyslovení názvu stanice Oloví [čti olóvy] či absencí skloňování německých jmen ("pokud nemáte jízdeny z Klingenthal, kupte je prosím v automatu").

Největší zajímavostí této trati je zajíždění vlaků až do zastávky Zwickau Zentrum. Ta je umístěna na malém náměstí přímo na hranici historického centra vedle tramvajové zastávky. Na fotografii vlevo je vidět uspořádání zastávky, vlevo stojí RegioSprinter, který právě přijel z Čech, vpravo pak tramvaj typu GT6. Na jiné fotografii je totéž z jiného úhlu, tentokráte s tramvají KT4D československé výroby.

Aby vlak dojel do zastávky Zentrum, musí absolvovat část své trasy po tramvajových kolejích. Jedná se o úsek dlouhý zhruba kilometr, na kterém je ještě zastávka Zwickau Stadthalle a dvě další tramvajové zastávky, které vlak projíždí. Zastavování na tramvajových zastávkách není možné kvůli rozdílné šířce vozů, a tak i zastávka Stadthalle má tramvajové a vlakové nástupiště zvlášť. Celá věc je komplikována tím, že cvikovské tramvaje mají metrový rozchod. Trať je proto v inkriminovaném úseku vedena trojkolejně, podobně jako třeba v Liberci. Na rozdíl od Liberce, kde na obou rozchodech jezdí tramvaje, jsou tady použity železniční výhybky. Na každé křižovatce je výstražný kříž jako u železničního přejezdu a světelná signalizace.

Vlaky do centra přijíždějí z jihu po Schneeberger Straße, a zastávka Zwickau Zentrum je na křižovatce této ulice s okruhem Dr.Friedrichs Ring. Pro bližší orientaci lze použít ne příliš čitelnou mapu zde (rád bych věděl, jestli nemají Němci nějaký ekvivalent českého mapy.cz; najít plán menšího německého města se zakreslenou sítí městské dopravy na webu se zdá být téměř nemožné). Samotné centrum není příliš rozsáhlé, leč v době mé přítomnosti působilo velkoměstským dojmem díky probíhající slavnosti, jejíž název ani důvod se mi nepodařilo zjistit. Díky tomu jsou fotografie centra plné lidí a pivních stanů. Viz obrázek dómu vlevo. Dóm je jasnou dominantou města, ale je těžké jej vtěsnat na snímek vcelku. Kromě neúplného snímku dómu tak nabízím ještě pohledy na českou putyku přímo pod dómem, kde je menu psáno sice německy, ovšem pravopisem velmi nestandardním, jak je patrné podle nabídky tipič béhmič guláše na venkovní tabuli. Dále pohled na dům kombinující architekturu Třetí říše s panelákovými stavebními postupy doby NDR (tím myslím objekt na levé straně snímku - je to první panelák s tradiční taškovou střechou, který jsem kdy viděl, což zřejmě souvisí s tím, že naše severozápadní hranice nepřekračuji příliš často). S přelidněným centrem kontrastuje opuštěný prostor před hlavním nádražím. Tramvajová linka č.1, která k nádraží jezdí, je během víkendu mimo provoz, a nádraží je tak obsluhováno pouze autobusy. Poslední pohled z Cvikova souvisí s předvolební kampaní. V Sasku se konaly volby do zemského sněmu, a kampaň byla všudypřítomná, proti té české však působila trochu věcnějším a civilizovanějším dojmem. Přesto se najdou kuriozity, jako je tento plakát, který zjevně podporuje všechna separatistická hnutí, co v Evropě existují, a zřejmě hledá u Sasů podporu pro bavorskou autonomii.

Dalším městem na trase byla Saská Kamenice, německy Chemnitz, a v letech 1953-1990 Karl-Marx-Stadt [4]. Mezi Cvikovem a Saskou Kamenicí je dobré železniční spojení s jízdní dobou zhruba půl hodiny, pokud člověk použije Franken-Sachsen Express, obsluhovaný dieselovými naklápěcími jednotkami řady 612 s obchodním názvem RegioSwinger [5,6]. Historické centrum Saské Kamenice vzalo prakticky kompletně zasvé při bombardování, a v současnosti jej tvoří několik obnovených historických budov budov, obklopených funkcionalistickou architekturou na třídě Straße der Nationen.

Hlavním turistickým lákadlem města je gigantická hlava Karla Marxe, která spočívá na neméně gigantickém podstavci. Na panelákovitém paláci v pozadí je deska s heslem proletáři všech zemí, spojte se, vyvedeným v různých jazycích. Východoněmečtí soudruzi zřejmě nesehnali dost překladatelů, a tak potenciál pro vpravdě internacionální pomník zůstal nevyužit: kromě německé verze hesla si můžeme totéž přečíst ještě ve francouzštině, angličtině a ruštině, ostatní jazyky zůstaly vynechány. S podivem je, že není zastoupena ani španělština či čínština.

Marxova hlava je impozantní i zezadu. Není jediným dobovým památníkem z časů před pádem železné opony. Svou hlavu, ač o poznání menší, má ve městě i Ernst Thälmann. Nostalgickou atmosféru dovytvářejí semafory pro pěší s typickým východoněmeckým Ampelmannem (zelená verze, červená verze). Thälmanova hlava stojí poblíž zámeckého rybníka (Schloßteich), který je přirozeným místem pro rekreaci místních obyvatel, a v důsledku toho v podstatě jediným místem, které nepůsobilo opuštěným dojmem. Ostatní místa, včetně blízkosti hlavního nádraží, měly atmosféru ospalého okresního města.

Nemůžu nezmínit kamenické tramvaje. Síť prošla v letech 1958-1988 změnou rozchodu z neobvyklého 925mm na standardní, z čehož se systém dosud zcela nevzpamatoval, a sever města je tak prozatím bez tramvají. Nejnovějším typem tramvaje jsou vozy Variobahn (na snímku), dopravce ale provozuje i (podle mého názoru obzvlášť nevkusně) rekonstruované vozy T3 a stejně přestavěné vlečné vozy B3 [7]. Zajímavostí je linka 522, která v centru jede po tramvajových kolejí, leč pak vyjíždí mimo město po upravené železniční trati do Stollbergu.

V závěru ještě dvě fotografie z Drážďan, kde jsem strávil zhruba 40 minut, a tak místo obvyklých turistických cílů v obnoveném historickém centru nabízím snímky míst méně fotografovaných: zastávka tramvají před hlavním nádražím (s tramvají typu NGT6) a Prager Straße, tedy Pražská ulice, která vede od nádraží do centra.

Poznámky:
1. Nepřekvapilo by mě, kdyby německý drážní úřad provoz těchto motoráků vůbec nepovolil, nicméně nemohu to tvrdit s jistotou. Zajímavostí je, že i české předpisy dělají zahraničním vozidlům potíže; Vogtlandbahn musel své RegioSprintery zajíždějící na české území vybavit záchodem, což v Německu pro regionální vozidla není povinností. Nutno říct, že během více než dvouhodinové jízdy mezi Karlovými Vary a Cvikovem záchod své užití najde.
2. Existuje ekvivalentní SoNe+PKP pro polské pohraničí ve stejné ceně.
3. Zkušenost s jednou jízdou se samozřejmě nedá příliš zobecňovat, je možné, že ve všední dny je německá část vytíženější. Vlaky mezi českým Sokolovem a saským Cvikovem jezdí každé dvě hodiny, takže trať není zrovna nevyužívaná.
4. Marx se v Saské Kamenici nenarodil (pocházel z Trevíru v Porýní) a pravděpodobně neměl k městu žádný bližší vztah.
5. Člověk může při troše nepozornosti nabýt dojmu, že v Německu je každý vlak expres. Kategorie expresů zahrnují Intercity-Express, Interregio-Express a Regional-Express, přičemž poslední odpovídá našim spěšným vlakům. Slovní kořen regio- je také na německých železnicích velmi populární, ať už v rámci názvu kategorie vlaků, nebo jako obchodní název různých typů kolejových vozidel.
6. Naklápění se do vlaků instaluje oficiálně pro zvýšení komfortu cestujících při průjezdu zatáčkami, ale moje osobní zkušenost s RegioSwingery je spíše negativní. Naklápění je dost výrazné a v úsecích s hodně oblouky vede k nemožnosti procházet vlakem bez neustálého držení se, přičemž značně komplikuje i takovou banalitu, jakou je trefit se do záchodové mísy při močení vestoje. V některých úsecích jsem dokonce díky ustavičnému kývání pociťoval lehké příznaky mořské nemoci, což se mi jinak ve vlacích nestává nikdy.
7. V rámci Německa jsou vozy T3 raritou. Do většiny východoněmeckých měst byly dodávány vozy T4, které vypadají stejně, ale jsou užší (2,2 m oproti 2,5 m u T3).